Nenávist 7

22. may 2011 at 12:51 | Kirma
Bylo to dost děsivý.

Sindy: To ten mobil už můžu rovnou vyhodit!! Nejde ani zapnout!!! Fakt ti děkuju!!!
Já: Co?? Za to já nemůžu!!!
Jedna z holek: Néé a čí to je asi dům. Ty mobily zaplatíš!
Paul: Nic platit nebude, když za to nemůže.
Sindy: Já vim svý.

Co tim chtěla říct???
Marrietta: Tak dost, vypadněte odsuď. Stejně ste nebyly pozvaný.
Sindy: Taky že deme. Poďte holky.

Potřásla hlavou a schválně do mě narazila. Vzburcovala se ve mě nová vlna vzteku a myslela sem si: ať po ní něco vyletí!! Najednou se odtrhnul kus větve a šlehl je po tvářích. Vykřikly a utíkaly pryč.
Tak tohle sem už vůbec nechápala.

Já: Vrátíme se?
Marrietta: Jo, užijem si tu oslavu i bez nich.

Vrátili sme se do domu. Vzala sem si z lednice zmrzlinu a šla si sednout na gauč.
Já: Moje nejhorší oslava. Ale víte, co je nejzajímavější?
Paul: Co?
Já: Nikdy se Sindy nevetřela na mojí oslavu. Až dneska, na moje šestnáctiny.
Marrietta: Holt chtěla vidět, jak slavíš sweet sixteen.

Potom byla oslava naprosto dokonalá. Zpívali sme karaoke, pouštěli si filmy... Prostě sme se bavili.

Paul: Lauro, na chvilku..

Šla sem za ním...
Paul: Už sem ti řekl, jak ti to dneska sluší?
Já: Už dvakrát.
Paul: Zamiloval sem se do tebe.
Já: V..Vážně?
Paul: Jo...

Vzal mojí hlavu do dlaní a pomalu mě políbil.
Marrietta: Ááá láska se zrodila! A o narozkách!
Já: To je ten nejkrásnější dárek, co sem dostala....
Paul: Právě sem si počkal na tenhle okamžik...
Marrietta: Úsměv!!!

Takže první fotka s Paulem. A já zamilovaná. Potom sme se vyfotili všichni tři, prostě všechno naprosto úžasný. Potom zase ale...
Dostala sem neskutečnou žízeň. Vzala sem si v klidu limonádu. To mi ale žízeň neodehnalo, spíš naopak. Vypila sem 3 sklenice vody. Nic. Mlíko. Nic. Byla sem zoufalá. Namíchala sem si různý koktejly. Nic. Osolená voda. Nic. Žízeň nevymizela.

Pak ale Marrietta zakřičela
Marrietta: Au!! Řízla sem se!!!

Běžela sem tam a viděla Marriettu s krvácejícím zápěstím. Pak mi spočinul pohled na její krev a... Žízeň se stupňovala s každým krokem. Čím blíž, tim byla žízeň větší. Bylo to nesnesitelný, pálil mě krk, bolelo mě celý tělo.
Chtěla sem jen jedno: Krev.

Marrietta: Lauro? Lauro, jsi ok?
Já: Prosím...Nech mě...

Můj hlas najednou zněl jinak....
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement