November 2011

Virtual Reality 11. part

28. november 2011 at 19:31 | Kirma |  Virtual Reality
,,Co si jako o sobě myslí? Že nám uteče? Tak to teda rozhodně ne... Zažije pořádný peklo, holčička. Ať si nás nepřeje.,, Slyšela jsem rozzlobenou Kate. Od ní mě to teda hodně bolelo. Byla to moje největší kamarádka a ona mě takhle zradí. Sklopila jsem hlavu. No super. Nejdřív mi odjede zničehonic mamka, poté mě psychicky začnou šikanovat spolužačky společně s mojí bývalou kamarádkou... Co jsem mohla dělat. Možná si tak postěžovat. To je asi tak všechno.

Virtual Reality 10. part

27. november 2011 at 15:02 | Kirma |  Virtual Reality
..A cítila jsem, že to není jen obyčejné kamarádství. Ale nechtěla jsem si dělat iluze. Je to jen virtuální kamarád. Jenže žijeme v 21. století. A dneska už se skoro neseznamuje jinak, než na sociálních sítích... Věděla jsem, že je to bláznovství, věřit člověku, kterého znám jen přes internet... Ale co jsem mohla dělat..

**
Týden se s týdnem sešel a já si s Carlosem (to byla jeho přezdívka), rozuměla čím dál víc. Nebyl den, kdy bychom si nenapsali.
,,Lauro, mám pro tebe zprávu,, Řekla mi v neděli mamka.
,,Jakou zas?,, Zeptala jsem se podrážděně.
,,Budeš tu celej tejden sama, budeš se muset starat o domácnost. Protože já bych chtěla ject s babičkou na chatu-chtěly by sme si udělat příjemnej relax v přírodě.,, Řekla mamka.
,,Počkej.. A mě jako nevezmeš s sebou??,, Zeptala jsem se překvapeně.
,,Máš školu, uvědom si to.,, Uklidňovala mě mamka. ,,Tejden to beze mě vydržíš.,,
Usmála se na mě a já v tu chvíli nevěděla, co mám říct. Měla jsem smíšené pocity-zmatek, zklamání, radost a smutek... Vím, že jsem se s mamkou moc nebavila, přes den jsme spolu prohodily tak 10 vět a to bylo všechno. Navíc ani ty věty nebyly tak pozitivní. Spíše první kroky k hádce. A ona mě teď měla opustit? Bylo mi divně.
,,Co mám jako dělat?,, Zeptala jsem se po asi 5 minutové odmlce.
,,Postarat se o sebe. Jsi šikovná holčička, ty to zvládneš.,, Chtěla mě pohladit po rameni, ale ucukla jsem.
,,Nechápu tě.,, Podívala jsem se na ni s vyčítavým pohledem. ,,Ty mě takhle opustíš..,,
,,Zlato..,,
,,Ne...Nech mě bejt.,, Utekla jsem do pokoje a třískla dveřmi. Tekly mi slzy a měla jsem sto chutí rozbrečet se naplno. Tomuhle se říká nespravedlnost..? Anebo samota...?
Bylo mi zle.
Mamka se už ani neobtěžovala za mnou jít a utěšit mě. Říct mi, že tam nepojede, či něco podobného. Slyšela jsem jen, jak si balí věci. Neřekla mi, kdy tam jede.
Asi tuhle reakci čekala.
Pak jsem slyšela bouchnutí vchodových dveří. Odešla.
Běžela jsem k oknu a podívala se z něj. Mamka nasedala do auta a pomalu se rozjížděla. Po chvíli už její auto zmizelo v zatáčce. A já zůstala sama. Ani mi nedala peníze. Ani mi neřekla pokyny. Žádný varování, ať nedělám mejdany, nedělám průšvihy a podobně. Já si to nenechala vysvětlit.
Protože jsem pitomá. Teď tu budu jako vězeň. A můžu si za to sama.

**
V pondělí ve škole bylo dusno. Co dusno-přímo nesnesitelná atmosféra. Všichni byli seběhnutí kolem Alex, Christiny a Kate. Já jejich partě začala říkat Bad Girls. Bylo to sice trapné, ale co mi zbývalo, mezi mnou a Markem se to chytlo. Sedla jsem si k němu do lavice.
,,Copak se to tady děje?,, Zeptala jsem se se zamračeným výrazem.
,,To radši ani nechtěj vědět.,, Řekl Mark.
Podívala jsem se na něj překvapeně. ,,Proč?,,
,,Jen si je poslechni..,,

Natáhla jsem uši a nemohla uvěřit tomu, co jsem slyšela...

Mystická realita

26. november 2011 at 21:37 | Kirma |  Kuriozitky
Zdravím zas! Doporučím další blog, který se sice rozjíždí, ale pár věcí tam je. Navíc na tomto blogu můžete vybrat song měsíce, najdete tam poezii, povídky... a hlavně tajemno.
Doporučuji!
Kirma

Mystical-reality.blog


Virtual Reality 9. part

25. november 2011 at 21:07 | Kirma |  Virtual Reality
..Pak se ty holky obrátily na mě. Zděšeně jsem couvala.
,,Copak, doufám, že se nebojíš!!,, Smála se Christina.
,,Vy-vypadněte!!!,, Zařvala jsem.

Podívala jsem se prosebně na Kate, něco ve stylu: ,,Prosím, nechte mě být.,, Možná by to byla poslední šance, možná by mi pomohla. Ale mýlila jsem se.

,,Koukejte jak čumí!,,Zasmála se Kate.
,,Cože?,,Řekla jsem si potichu.
,,Poďte holky, trochu si s ní pohrajeme, ne?,, Řekla Alex.

Jakmile se ke mě přibližovaly, cítila jsem zvláštní brnění v nohou. Najednou se ve mě zvedla vlna šoku a začala jsem utíkat, jak nejvíc jsem mohla. S každým mým nadechnutím jsem cítila sucho v krku a bodavou bolest v bocích. Už jsem nemohla. Zoufale jsem se rozhlížela po místech, kde bych se mohla schovat, protože jsem slyšela dívčí smích a dusot nohou. Nakonec jsem se odhodlala zalézt do malé škvírky u popelnic. Jen tak tak jsem se tam vešla, ale věděla jsem, že to krutě odnese moje oblečení.
Počkala jsem, dokud ty tři se mi neztratí z dohledu a ze své skrýše jsem vylezla. Rozhlížela jsem se kolem a byla jsem zoufalá. Byla jsem v pasti. Teď jsem ale musela překonat strach a dojít bezpečně domů.

**
,,Ahoj. To mi neuvěříš, co se mi dneska stalo. Normálně jsem šla s kamarádem ze školy a potkala ty tři. Ty tři pipky, co jsem ti o nich vyprávěla. Obě nejdřív dostali na zem kámoše-no víš jak to myslim. Byly tři a on byl jeden, navíc slabý. Takže ho hravě přepraly. No a potom se chtěly vrhnout na mě. Chtěly mi něco udělat. Já jsem ale sebrala veškerou sílu a rozběhla jsem se pryč. Málem mě doběhly. Ani nechci vědět, co by mi udělaly... :(,,

,,Ahoj, cože? To si děláš srandu? To sou krávy twl. Zabil bych je. Jsi v pořádku?,,

,,Jo, já jo. Jen doufám, že kámoš taky....,,

**

Takhle to trvalo asi 3 hodiny. Byl jediný, kdo mi rozuměl. Ano, zase jsem svěřovala svoje problémy Facebooku-přesněji s klukem, kterého jsem na Facebooku znala asi už rok. Fakt jsme si rozuměli, přes ten rok jsme si vážně úžasně popovídali. Byli jsme fakt dobří kamarádi.
Ale jen přes Facebook.
Cítila jsem k němu takový zvláštní vztah. Měla jsem docela velkou radost, když mi napsal první, když mě držel v nějakých problémech... Nějaký Mark se mu vůbec nevyrovnal. Jenomže nevýhoda byla, že jsme se ještě ani jednou nesetkali naživo, přesto jsme o tom několikrát mluvili. Bydlel ode mě asi 500 km daleko...
Snažil se mě rozveselit. A šlo mu to. Najednou jako by odpluly všechny problémy....

Virtual Reality 8. part

24. november 2011 at 21:01 | Kirma |  Virtual Reality
Už nemělo cenu nic dělat, byla jsem z toho všeho unavená a okamžitě jsem usnula.

,,Lauro..? Lauro! Vstávej!!!,, Volal na mě někdo.
,,Joo...Co je? Hoří?,, Pomalu jsem otvírala oči.
,,Ne... Prostě se vzbuď.,,
Otevřela jsem oči a můj pohled padl na Kate. Nakláněla se nade mnou.
,,Co ty tu děláš?,, Zeptala jsem se.
,,Mnoo... Tvoje mamka mě sem pozvala, tak jsem přišla na návštěvu.. A pučila sem si tvůj notebook..,, Řekla s nevinným výrazem.
,,C-cože? Můj notebook???,, Vyděsila jsem se.
,,Jo. A... on se trošku rozbil...,, Pohled na její ruce mě vyděsily ještě víc. V každé ruce držela jednu půlku notebooku.
,,Néééééééééé!!,, Zakřičela jsem...

**
,,Mohla by sem si psát deníček. Ne-rovnou celej snář.,,
Šla jsem s Markem ze školy. Od té doby, co mi holky nacpaly ty hnusy do skříňky (ani nechtějte vědět, co to bylo), tak jsme se docela zkamarádili. Ale od Facebooku mě to neodpoutalo, to vůbec.
,,Možná by ti to pomohlo. Protože tam máš aspoň jistotu, že to nikdo nevykecá.,, Řekl Mark.
,,No ty doufám taky ne.,, Podívala jsem se na něj se zlostí v očích.
,,Proč? Komu bych to říkal? Kate?,, Zeptal se.
,,Já to slyšela!,, Zazněl ten její pisklák.
Zděšením jsme se otočili. Jasně, byla tam Kate s tou její povedenou partičkou holek.
,,Ale ale, kohopak to tu máme?,, zachichtla se jízlivě Alex.
,,Dva lidi, z toho jeden je kluk a jedna je holka, chceš ještě nějaký vysvětlení??,, Řekla jsem lhostejně.
,,Nebuď trapná!,, Okřikla mě Christina. Co si to dovoluje?
Mark jen pozvedl obočí a nechápavě se na nás zadíval. Neměl daleko k tomu, aby vybuchl smíchy.
,,On se ještě bude tlemit twl...,, Řekla Christina výhružně.

Po chvíli ho obě popadli a on pod jejich silou upadl na zem...

Nový Japan-music blog

24. november 2011 at 16:29 | Kirma |  Kuriozitky
Zdravím, pokud se zajímáte alespoň trochu o Visual Kei hudbu a vše kolem J-Rocku, tak přesně pro vás je tu blog, na kterém se dozvíte o oblíbených, ale i velmi málo známých japonských skupinách.
Takže pokud budete mít náladu i čas, doporučuju blog navštívit ;)

Japan-music.blog


Virtual Reality 7. part

23. november 2011 at 21:52 | Kirma |  Virtual Reality
Ve škole...
Jakmile Kate přišla do třídy, nechala jsem, ať si sedne a vybalí si věci a pak se jí zeptám, co se tak najednou stalo, že byla na mě v té nemocnici uražená. Podívala jsem se na ni a spustila:
,,Kate... Stalo se včera něco? Proč jsi se mnou nemluvila? Teda spíš... Co ti přelítlo přes nos? Víš já chápu, že mi chceš pomoct a... Vážim si toho.. Zkusim bejt nezávislá, počkej.. Ne.. Chci říct, že bych si odvykala bejt závislá na Facebooku.. Protože vim, jak ti záleží na tom, abych byla v poho...Kate? Posloucháš mě?,,
Kate jenom seděla a koukala do zdi. Vypadalo to, že mě vůbec nevnímá, nechce nic slyšet. Položila si hlavu na lavici a to pro mě bylo znamení, že už nemá cenu vyslovovat ty svoje plky do světa. Super, takže já jsem si tenhle rozhovor připravovala asi 4 hodiny, skoro bych mohla napsat několik různých scénářů, ale s tímhle jsem teda vážně nepočítala. Fajn, takže nemá cenu se snažit.

**
O polední přestávce jsem plánovala to zkusit znovu, ale jakmile jsem vyšla ze dveří, nestačila jsem zírat. Kate se připojila k Christině a Alex. Něco mi cpaly do skříňky. Zrada. Všechny tři se hihňaly. Zrada 2. Povytáhla jsem obočí a zůstala stát. Moje nohy ztěžkly, byly jako z olova. Nemohla jsem vydat ani hlásku.
A to si říká kamarádka. Tse.
,,Je ti něco?,, Otočila jsem se a za mnou stál Mark.
,,C-co? Mě? N-ne, nic.. Já sem zapomněla, že existuješ.,, Tak to byla hnusná věta.Jeho to ale z míry nevyvedlo. Podíval se tim směrem, jakým jsem právě zírala.
,,Děláš si srandu?,, Řekl překvapeně.
,,Jak vidíš, tak ne.,,
,,To jim nic neřekneš?,, Podivil se, když holky začali cpát do skříňky další várku něčeho hnusně červeného.
,,Měla bych? Mělo by to cenu?,, Otočila jsem hlavu k Markovi, oči stále přilepené na jedno a to samé místo.
,,Tak se radši máš bránit, než nechat to dojít daleko.,, Řekl Mark.
,,T-ty seš nějakej chytrej,, Vylezlo ze mě.
,,Víš co? Já na ně vyletim.,, Vykročil naštvaně vpřed. Neměla jsem ani sílu ho zastavit. Bylo mi to jedno.
Teď mi bylo jedno úplně všechno. Ano, zrada bolí. A teď nemám kamarádku. Super.

**
,,Ste normální twl?? Co to děláte??,, Vyletěl na ty tři Mark.
,,Starej se laskavě o sebe ty intelektuále.,, Odsekla Alex.
,,Co to má znamenat? Co vám Laura udělala???,,
,,Žije.,, Řekla lhostejně Christina.
,,Byly ste kamarádky, Laura ti věřila,, obrátil se na Kate.
,,Víš ty co? Zkus si někdy s ní vydržet 5 dní v kuse a sledovat, jak pořád někde chatuje, směje se tomu, ani se nepřipojí do hovoru. Jenom Facebook, Facebook, Facebook. Žije jenom tim. A já to vzdávám. Ať si dělá, co chce.,, Řekla Kate.
,,Ale proč si se připojila k nim???,, Zeptal se Mark.
,,Proč? Je to jednodušší, když nemáš žádný starosti, jestli ti kámoška nezapluje na tu blbou sociální síť a nebude zas mimo. Zkoušela jsem to už tolikrát, ani jednou to nepomohlo. Tak proč bych s ní měla dát kamarádit? Nemá to cenu! Je mi už ukradená! Ukradená, chápeš?,, Zvýšila hlas.
Jo, já to slyšela. A nemusela jsem ani nějak natahovat uši. Tekly mi slzy a měla jsem toho až pokrk. Rameno mě najednou začalo nesnesitelně bolet, bolest mi pulzovala ve spáncích. Chtěla jsem tu na místě omdlít. Omdlít, a už se neprobudit...

**
Doma

Benassi Bross-Phobia

20. november 2011 at 12:03 | Kirma
1) Make Me Feel
2) Light
3)Rocket In The Sky
4) Every Single Day
5) Castaway
6) Feel Alive
7) Waitin´ For You
8) Ride To Be My Girl
9) Blackbird
10) Somebody To Touch Me
11) Movin´ Up
12) Run To Me


Virtual Reality 6. part

20. november 2011 at 10:42 | Kirma |  Virtual Reality
...Kufr mě svojí váhou srazil na zem. Měla jsem pocit, jako by mi někdo řezal rameno, byla to strašná bolest.
,,Slečno, jste v pořádku??,, Sbíhali se ke mě cestující.
Řidič si nejspíš taky všiml, že se něco děje. Všichni se tlačili ke mě, jestli mi něco není. Stáli jsme.
,,Nee, sem v pořádku..Au!..,, Snažila jsem se potlačit bolest a slzy. Ale moc to nešlo.
,,Zavezu vás do nemocnice. Jaké je vaše jméno?,, Ptal se řidič.
,,Copak je teď..AU!..Důležitý nějaký moje jméno..???,,Naštvala jsem se.
,,Jmenuje se Laura.,, Řekla za mě Kate, když já už jsem nebyla schopná nic říct. Celou dobu jsem se držela za rameno a potichu proklínala tenhle svět.
,,To se to teda vyvedlo, já myslela, že to bude skvělej tejden.,, Postěžovala si Kate.
,,Mlč už!,, Zasyčela jsem a zavřela oči.

**

,,Není to nic moc vážného, do měsíce by se to mělo zahojit.,, Řekl mi doktor, když jsem už pomalu měla odcházet z ordinace. Rameno jsem měla obvázané, jenže mě to na klidu moc nepřidalo.
,,Děkuju vám. Nashledanou.,, Snažila jsem se usmát, ale spíš jsem předvedla úšklebek. Radši jsem z ordinace prchla, jak nejvíc to šlo.
,,Tak co, je vše ok?,, Přiběhla ke mě Kate ustaraně.
,,Ale jo.. Do měsíce by to už mělo bejt dobrý.,, Uklidňovala jsem ji.
,,Uff...Musíme zavolat tvým rodičům, aby pak nebyli překvapení, co to máš na tom rameni...,, Kate se otočila na patě a už vytahovala mobil.
,,Ne, nedělej to!,, Zarazila jsem jí a stiskla ruku ,,Já nechci, aby o tom věděli. Ještě by se strhl nějakej povyk a rodiče by šíleli, že se o sebe nedokážu postarat. Znáš mojí mamku.... A táta by mi nedovolil už nikam jít...,,
,,Já myslim, že tobě by to ani moc nevadilo.,, Řekla Kate lhostejně.
,,Kam tím míříš..?,, Zeptala jsem se překvapeně.
,,Stejně se zašiješ k tomu Facebooku, takže nevim, proč tady s tebou ještě plýtvám časem. Měj se.,, Řekla to tak hnusným tónem, až mě to urazilo. Co jí přelítlo přes nos? Pohádat se v nemocnici kvůli tomu, že jsem řekla, že bych taky někdy ráda šla ven? Je normální? Ten poslední rok mě vytahovala ven skoro násilím a teď mě odkopne? ,,Tak takhle teda ne, holčičko,, řekla jsem si. Vrátím se domů a zavolám jí, co se děje. Pokud mi nebude schopná odpovědět, zjistím si to sama.

Jak jsem řekla, tak se také stalo. Večer, když jsem se vrátila domů, jsem Kate zavolala. Teda spíše snažila jsem se jí dovolat. Ale neúspěšně. Vždy se ozvala hlasová schránka.
,,Do prkna zvedni to!!,, Nadávala jsem asi po páté. Nic. Zklamaně jsem odložila mobil na stůl a zdrceně si sedla. Možná jsem ji naštvala tím, že její detoxikační kůra od Facebooku nepomohla. Anebo si prostě neužila týden, jak si ona představovala. To je ale její problém.

Protože jsme měli jít další týden do školy, rozhodla jsem se, že si s ní zítra promluvím....

Ubohost nadevše

19. november 2011 at 21:19 | Kirma |  Kuriozitky
Napadá mě několik věcí, které bych tady mohla říct jinak, než slušně. Vyjádření k několika ubohým blogům, které mají za cíl jediné: zviditelnit se a mít vysokou návštěvnost. Za každou cenu.

Vezmeme si příklad: 10letá dáma si založí blog za účelem velké návštěvnosti a počtu komentů. Vydává se třeba za 15-letou a myslí si, že jí všichni uvěří. Dá si tam nějakou ubohou tapetu, která šlehne do očí každého, kdo tam vstoupí (ano, viděla jsem i růžovou tapetu na zeleném pozadí a podobně myslela jsem, že si vezmu sluneční brýle a vyplýtvám 2 lahvičky kapek do očí), pojmenuje si rubriky ve stylu: Co miláááškujůůůů!!, Hudbička/Filmíčky, Čupr filmííčkyyy!... a podobně. No a co dělá potom?

Protože se chce předvést, pomlouvá ostatní blogy, hned ty první, na které klikne, i když je ten blog například opravdu krásně udělaný, svými komentáři spamuje blog (komenty typu: ,,fůůůůůůj ty máš ale hnusnej blog,, a podobně) a jak vypadají její články? Jsou krátké a vzbuzují dojem spamování. Takže denním chlebem jsou ?články? typu:

Vy jsteeeeeeeeeeeeee pěkněěěěěěěě hnusnííííííííííí jakoooooooo (a podobně) a to dělá ten blog více nechutnějšími a provokativnějšími.
Dalším znakem pro tyto ,,nechutné,, blogy je, že je tam nespočet negativních komentářů, které upozorňují blog na zablokování, dost často obsahují nadávky na blogerku, který píše nesmysly na různá témata a sama nejspíš neví, o čem píše. Zkritizuje skoro všechno, všechny a považuje se za tu nejdokonalejší. Samozřejmě ten její blog považuje za nejdokonalejší. Tfuj.

Občas mi přijde, jako by ten jejich blog byl nějaký doplněk na nudu. A aby se zviditelnily na internetu, což se jim sice daří (když to tak vezmu), ale pokud takhle sbírají komentáře a návštěvnost, tak mi to přijde jako totální ubohost. Tito lidí mají malé buď malé IQ, dělají to schválně, anebo se prostě nudí. Bloger, který si CHCE založit blog a chce ho mít nadlouho, tak by se k tomuhle ani náhodou nesnížil.
Vzpamatujte se a mějte na paměti, že takovýmhle způsobem NIKDO nedosáhne oblíbenosti v blogerské činnosti!!!

A pro představu je tady typický ubohý blog ,,16-leté,, holky: http://blog-vse-o-vsem.blog.cz/