Virtual Reality 10. part

27. november 2011 at 15:02 | Kirma |  Virtual Reality
..A cítila jsem, že to není jen obyčejné kamarádství. Ale nechtěla jsem si dělat iluze. Je to jen virtuální kamarád. Jenže žijeme v 21. století. A dneska už se skoro neseznamuje jinak, než na sociálních sítích... Věděla jsem, že je to bláznovství, věřit člověku, kterého znám jen přes internet... Ale co jsem mohla dělat..

**
Týden se s týdnem sešel a já si s Carlosem (to byla jeho přezdívka), rozuměla čím dál víc. Nebyl den, kdy bychom si nenapsali.
,,Lauro, mám pro tebe zprávu,, Řekla mi v neděli mamka.
,,Jakou zas?,, Zeptala jsem se podrážděně.
,,Budeš tu celej tejden sama, budeš se muset starat o domácnost. Protože já bych chtěla ject s babičkou na chatu-chtěly by sme si udělat příjemnej relax v přírodě.,, Řekla mamka.
,,Počkej.. A mě jako nevezmeš s sebou??,, Zeptala jsem se překvapeně.
,,Máš školu, uvědom si to.,, Uklidňovala mě mamka. ,,Tejden to beze mě vydržíš.,,
Usmála se na mě a já v tu chvíli nevěděla, co mám říct. Měla jsem smíšené pocity-zmatek, zklamání, radost a smutek... Vím, že jsem se s mamkou moc nebavila, přes den jsme spolu prohodily tak 10 vět a to bylo všechno. Navíc ani ty věty nebyly tak pozitivní. Spíše první kroky k hádce. A ona mě teď měla opustit? Bylo mi divně.
,,Co mám jako dělat?,, Zeptala jsem se po asi 5 minutové odmlce.
,,Postarat se o sebe. Jsi šikovná holčička, ty to zvládneš.,, Chtěla mě pohladit po rameni, ale ucukla jsem.
,,Nechápu tě.,, Podívala jsem se na ni s vyčítavým pohledem. ,,Ty mě takhle opustíš..,,
,,Zlato..,,
,,Ne...Nech mě bejt.,, Utekla jsem do pokoje a třískla dveřmi. Tekly mi slzy a měla jsem sto chutí rozbrečet se naplno. Tomuhle se říká nespravedlnost..? Anebo samota...?
Bylo mi zle.
Mamka se už ani neobtěžovala za mnou jít a utěšit mě. Říct mi, že tam nepojede, či něco podobného. Slyšela jsem jen, jak si balí věci. Neřekla mi, kdy tam jede.
Asi tuhle reakci čekala.
Pak jsem slyšela bouchnutí vchodových dveří. Odešla.
Běžela jsem k oknu a podívala se z něj. Mamka nasedala do auta a pomalu se rozjížděla. Po chvíli už její auto zmizelo v zatáčce. A já zůstala sama. Ani mi nedala peníze. Ani mi neřekla pokyny. Žádný varování, ať nedělám mejdany, nedělám průšvihy a podobně. Já si to nenechala vysvětlit.
Protože jsem pitomá. Teď tu budu jako vězeň. A můžu si za to sama.

**
V pondělí ve škole bylo dusno. Co dusno-přímo nesnesitelná atmosféra. Všichni byli seběhnutí kolem Alex, Christiny a Kate. Já jejich partě začala říkat Bad Girls. Bylo to sice trapné, ale co mi zbývalo, mezi mnou a Markem se to chytlo. Sedla jsem si k němu do lavice.
,,Copak se to tady děje?,, Zeptala jsem se se zamračeným výrazem.
,,To radši ani nechtěj vědět.,, Řekl Mark.
Podívala jsem se na něj překvapeně. ,,Proč?,,
,,Jen si je poslechni..,,

Natáhla jsem uši a nemohla uvěřit tomu, co jsem slyšela...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anný Catherine Anný Catherine | Web | 27. november 2011 at 19:39 | React

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement