Virtual Reality 7. part

23. november 2011 at 21:52 | Kirma |  Virtual Reality
Ve škole...
Jakmile Kate přišla do třídy, nechala jsem, ať si sedne a vybalí si věci a pak se jí zeptám, co se tak najednou stalo, že byla na mě v té nemocnici uražená. Podívala jsem se na ni a spustila:
,,Kate... Stalo se včera něco? Proč jsi se mnou nemluvila? Teda spíš... Co ti přelítlo přes nos? Víš já chápu, že mi chceš pomoct a... Vážim si toho.. Zkusim bejt nezávislá, počkej.. Ne.. Chci říct, že bych si odvykala bejt závislá na Facebooku.. Protože vim, jak ti záleží na tom, abych byla v poho...Kate? Posloucháš mě?,,
Kate jenom seděla a koukala do zdi. Vypadalo to, že mě vůbec nevnímá, nechce nic slyšet. Položila si hlavu na lavici a to pro mě bylo znamení, že už nemá cenu vyslovovat ty svoje plky do světa. Super, takže já jsem si tenhle rozhovor připravovala asi 4 hodiny, skoro bych mohla napsat několik různých scénářů, ale s tímhle jsem teda vážně nepočítala. Fajn, takže nemá cenu se snažit.

**
O polední přestávce jsem plánovala to zkusit znovu, ale jakmile jsem vyšla ze dveří, nestačila jsem zírat. Kate se připojila k Christině a Alex. Něco mi cpaly do skříňky. Zrada. Všechny tři se hihňaly. Zrada 2. Povytáhla jsem obočí a zůstala stát. Moje nohy ztěžkly, byly jako z olova. Nemohla jsem vydat ani hlásku.
A to si říká kamarádka. Tse.
,,Je ti něco?,, Otočila jsem se a za mnou stál Mark.
,,C-co? Mě? N-ne, nic.. Já sem zapomněla, že existuješ.,, Tak to byla hnusná věta.Jeho to ale z míry nevyvedlo. Podíval se tim směrem, jakým jsem právě zírala.
,,Děláš si srandu?,, Řekl překvapeně.
,,Jak vidíš, tak ne.,,
,,To jim nic neřekneš?,, Podivil se, když holky začali cpát do skříňky další várku něčeho hnusně červeného.
,,Měla bych? Mělo by to cenu?,, Otočila jsem hlavu k Markovi, oči stále přilepené na jedno a to samé místo.
,,Tak se radši máš bránit, než nechat to dojít daleko.,, Řekl Mark.
,,T-ty seš nějakej chytrej,, Vylezlo ze mě.
,,Víš co? Já na ně vyletim.,, Vykročil naštvaně vpřed. Neměla jsem ani sílu ho zastavit. Bylo mi to jedno.
Teď mi bylo jedno úplně všechno. Ano, zrada bolí. A teď nemám kamarádku. Super.

**
,,Ste normální twl?? Co to děláte??,, Vyletěl na ty tři Mark.
,,Starej se laskavě o sebe ty intelektuále.,, Odsekla Alex.
,,Co to má znamenat? Co vám Laura udělala???,,
,,Žije.,, Řekla lhostejně Christina.
,,Byly ste kamarádky, Laura ti věřila,, obrátil se na Kate.
,,Víš ty co? Zkus si někdy s ní vydržet 5 dní v kuse a sledovat, jak pořád někde chatuje, směje se tomu, ani se nepřipojí do hovoru. Jenom Facebook, Facebook, Facebook. Žije jenom tim. A já to vzdávám. Ať si dělá, co chce.,, Řekla Kate.
,,Ale proč si se připojila k nim???,, Zeptal se Mark.
,,Proč? Je to jednodušší, když nemáš žádný starosti, jestli ti kámoška nezapluje na tu blbou sociální síť a nebude zas mimo. Zkoušela jsem to už tolikrát, ani jednou to nepomohlo. Tak proč bych s ní měla dát kamarádit? Nemá to cenu! Je mi už ukradená! Ukradená, chápeš?,, Zvýšila hlas.
Jo, já to slyšela. A nemusela jsem ani nějak natahovat uši. Tekly mi slzy a měla jsem toho až pokrk. Rameno mě najednou začalo nesnesitelně bolet, bolest mi pulzovala ve spáncích. Chtěla jsem tu na místě omdlít. Omdlít, a už se neprobudit...

**
Doma
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 1. may 2012 at 12:50 | React

:-O Dokonalá kapča.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement