Virtual Reality 9. part

25. november 2011 at 21:07 | Kirma |  Virtual Reality
..Pak se ty holky obrátily na mě. Zděšeně jsem couvala.
,,Copak, doufám, že se nebojíš!!,, Smála se Christina.
,,Vy-vypadněte!!!,, Zařvala jsem.

Podívala jsem se prosebně na Kate, něco ve stylu: ,,Prosím, nechte mě být.,, Možná by to byla poslední šance, možná by mi pomohla. Ale mýlila jsem se.

,,Koukejte jak čumí!,,Zasmála se Kate.
,,Cože?,,Řekla jsem si potichu.
,,Poďte holky, trochu si s ní pohrajeme, ne?,, Řekla Alex.

Jakmile se ke mě přibližovaly, cítila jsem zvláštní brnění v nohou. Najednou se ve mě zvedla vlna šoku a začala jsem utíkat, jak nejvíc jsem mohla. S každým mým nadechnutím jsem cítila sucho v krku a bodavou bolest v bocích. Už jsem nemohla. Zoufale jsem se rozhlížela po místech, kde bych se mohla schovat, protože jsem slyšela dívčí smích a dusot nohou. Nakonec jsem se odhodlala zalézt do malé škvírky u popelnic. Jen tak tak jsem se tam vešla, ale věděla jsem, že to krutě odnese moje oblečení.
Počkala jsem, dokud ty tři se mi neztratí z dohledu a ze své skrýše jsem vylezla. Rozhlížela jsem se kolem a byla jsem zoufalá. Byla jsem v pasti. Teď jsem ale musela překonat strach a dojít bezpečně domů.

**
,,Ahoj. To mi neuvěříš, co se mi dneska stalo. Normálně jsem šla s kamarádem ze školy a potkala ty tři. Ty tři pipky, co jsem ti o nich vyprávěla. Obě nejdřív dostali na zem kámoše-no víš jak to myslim. Byly tři a on byl jeden, navíc slabý. Takže ho hravě přepraly. No a potom se chtěly vrhnout na mě. Chtěly mi něco udělat. Já jsem ale sebrala veškerou sílu a rozběhla jsem se pryč. Málem mě doběhly. Ani nechci vědět, co by mi udělaly... :(,,

,,Ahoj, cože? To si děláš srandu? To sou krávy twl. Zabil bych je. Jsi v pořádku?,,

,,Jo, já jo. Jen doufám, že kámoš taky....,,

**

Takhle to trvalo asi 3 hodiny. Byl jediný, kdo mi rozuměl. Ano, zase jsem svěřovala svoje problémy Facebooku-přesněji s klukem, kterého jsem na Facebooku znala asi už rok. Fakt jsme si rozuměli, přes ten rok jsme si vážně úžasně popovídali. Byli jsme fakt dobří kamarádi.
Ale jen přes Facebook.
Cítila jsem k němu takový zvláštní vztah. Měla jsem docela velkou radost, když mi napsal první, když mě držel v nějakých problémech... Nějaký Mark se mu vůbec nevyrovnal. Jenomže nevýhoda byla, že jsme se ještě ani jednou nesetkali naživo, přesto jsme o tom několikrát mluvili. Bydlel ode mě asi 500 km daleko...
Snažil se mě rozveselit. A šlo mu to. Najednou jako by odpluly všechny problémy....
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement