Virtual Reality 12. part

3. december 2011 at 11:00 | Kirma |  Virtual Reality
**
,,Vrať mi okamžitě ten penál!,,
Ve škole byla dusná atmosféra, jako vždycky. Bad Girls mě obklopily ze všech stran a jenom se bavily tím, jak mi braly věci, házely je do koše,... Ale co jsem mohla dělat. Nikdo mi nepomohl, byla jsem bezbranná. Mohla jsem jen přihlížet té krutosti a nešlo se prostě postavit, jako by mezi mnou a jimi byla tlustá, neviditelná zeď.


,,Aale holčička se zlobí... Utíkej si radši k mamince.. Je.. Vlastně nemůžeš, ona ti odjela!!!,, Řekla tím svým jedovatým hlasem Alex. Potřebovala by dát už pár facek, ale nejenom ona, i ten její oblíbený zbytek. Jak se asi musí cítit Kate...
Začala hodina. A já měla obsah svého penálu v koši.
,,Připravte si propisky, píšeme test.,, Zavelela učitelka a já byla v háji.
,,Melisso, nepučila bys mi prosimtě propisku?,, Zeptala jsem se s ruměncem ve tváři.
,,Ne.,, Odsekla.
,,Lousi...,,
,,Ani náhodou.,, Odtáhl se.
,,Tak si nase*te.,, Řekla jsem a naštvaně vydechla. Zadívala jsem se na koš, který stál tak blbě v rohu místnosti. Byl blízko, ale učitelka by zaznamenala mou zbytečnou činnost vytáhnout psací potřeby z toho tlejícího hnusu, navíc bych se stala terčem jedovatého posměchu. No co, nedalo se nic dělat...
,,Lauro? Kde máš něco na psaní?,, Zeptala se zvědavě učitelka.
,,V koši.,, Odvětila jsem sušše a znovu se zadívala na koš.
,,Prosím?,, Měla co dělat, aby se nezačala smát.
,,No jo, jen se smějte. Je to fakt vtipný.,,
,,Tak já ti půjčím svojí...,, Odešla ke své katedře se zadržovaným smíchem.
,,Jo to budete hodná, díky.,, Řekla jsem potichu.
Ani jsem pořádně nevnímala, co to bylo za test. Já byla myšlenkama ve svobodě mé oblíbené sociální sítě+mého oblíbeného člověka, do kterého jsem zjistila, že jsem asi zamilovaná... Ne asi, ale určitě. Už to jinak nešlo. Nikdo mi už nepomohl, nepomáhá a nebude pomáhat. Tak proč se namáhat s někým seznamovat osobně, když internet je řešení? V tuhle chvíli jsem si přála sedět u PC a láskyplně vyťukávat Mám tě ráda a zamilovaného smajlíka. Absurdita, ale žijeme v 21. století.
,,Odevzdejte test.,, Řekla učitelka a já se s hrůzou podívala na svůj papír. Zjistila jsem, že jsem měla napsané jen jedno cvičení. A tenhle test jsem zrovna uměla dobře... Jen jsem se zasnila. Už zase.
,,Počkejte prosím, ještě ne.,,
,,Pozdě Lauro, měli jste na to 10 minut. Zase to neumíš.,, Podívala se na mě, jak kdybych byla týraný pes, kterého nikdo nechce.
Taková nespravedlnost. Nemůžu tady ale vykřiknout přes celou třídu, že jsem zaplula do svého světa snění a zapomněla na tuhle ošklivou přítomnost. Hirošima hadr.
,,To řek kdo.,, Podívala jsem se na ní ztrápeně.
,,To už by jsi měla dávno hotové, čeká se jen na tebe.,,
Ten její odměřený tón, jak jsem ho nenáviděla... Měla jsem sto (co sto, rovnou tisíc) chutí zmuchlat papír a hodit ho k těm mým psacím potřebám do koše. Váhavě jsem papír odevzdala na stůl. Bylo mi na zvracení.

**
,,Ahoj lásko... Nechtěla by ses setkat..?,,
,,Cože...? Ty bys...mohl?
,,No mám volno, takže by to mohlo klapnout...,,
,,A ty bys přijel sem..?,,
,,Jasně, že jo!,,
,,Wow... A kdy?,,
,,Přijedu o víkendu.,,
,,Budu se na tebe moc těšit!,,

**
Byla sobota odpoledne a já čekala na vlakovém nádraží. Tohle místo teď pro mě bylo jako růžová zahrada. Měla jsem se setkat s člověkem, kterému jsem se do detailu svěřovala se vším, popisovala každičký den, který se odehrál, jaké byly mé sny, mé představy, fantazie... Věděl o mě prakticky všechno. Jen jsme se prostě nikdy nesetkali. To byl ten problém a bála jsem se toho nejvíce. On totiž neměl svou pravou profilovku, neměl žádné fotky, moc informací, jen že je mu 19 a studuje vysokou školu. Ani neměl moc přátel, prostě z toho profilu se dalo vyčíst vážně málo. Ani o sobě moc nemluvil, když jsem se ho na něco zeptala, zaobalil to tak, aby jsem se dozvěděla, co nejméně... Ale na mě se vyptával docela dost.
Ale proč jsem najednou teď tak pesimistická...? Zrovna v tuhle chvíli, kdy se máme setkat?
Nervozita stoupala. Hodina H se blížila. Sevřel se mi žaludek a nevěděla jsem, jestli je to z radosti, anebo strachu...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 1. may 2012 at 12:58 | React

Mám taký zlý pocit z toho... že kto to bude.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement