Virtual Reality 13. part

8. december 2011 at 17:39 | Kirma |  Virtual Reality
..Podívala jsem se na hodinky. Bylo mi trochu zle. Zle ze strachu. Co mě čeká. Napjetí se dalo krájet a já se pořád rozhlížela, jako by měl prostě přikráčet. Rozhlížela jsem se na všechny strany, musela jsem vypadat divně. Dva kluci opodál si hráli něco na mobilu, jeden z nich však zvedl hlavu, všiml si mě a začal mě s tim druhým klukem drbat. Jo, kam se hrabeme my holky...


Po chvíli přijel vlak. Měla jsem pocit, jako bych měla zvracet. Stáhl se mi příšerně žaludek, měla jsem mžitky před očima. Sledovala jsem každého člověka, který vystupoval z vlaku. Carlos vy měl být černovlasý, hubený a asi 170 cm vysoký, jeho poznávacím znamením má být kabát v gothic stylu.... nikoho takového však nevidím... Je mi to divné. A cítím se špatně. Nepřestávám se rozhlížet.... Je tu moc lidí....

,,Je závislá na Facebooku...,,
,,Musíme s tím něco udělat!!!,,
,,Tohle už není možné! Ta dnešní mládež...,,
,,Chodí ta vaše dcera vůbec někdy ven?,,
,,Lauro!! Vy se místo učení soustředíte pouze na ten váš Facebook!!,,
,,Vy jste nevyzpytatelná.,,
,,Vypni ten internet!,,

Tyhle věty mi probíhaly hlavou pořád dokola. Byla jsem bezmocná. Nikoho, kdo by připomínal Carlose, jsem neviděla. Najednou však jsem si všimla kluka, který vypadal tak na 18. Měl černé vlasy a dost se podobal popisu Carlose na FB. Odhodlala jsem se a šla k němu. On se pořád rozhlížel.
S každým krokem jsem přestávala dýchat. Ne, to nemůže být Carlos...
,,Ahoj,, Pozdravila jsem toho kluka.
,,Lauro?,, Zeptal se místo pozdravu.
,,Ano, to jsem já. Ta z Facebooku...,, Odpověděla jsem a usmála se.
,,Výborně! Nechceš jet se mnou?,, Zeptala se s podivným tónem v hlase.
,,K-kam??,, Zakoktala jsem.
,,Se mnou.. navštívit mě přece! Tak sme se dohodli.,, Zasmál se.
,,Počkej... neměl si navštívit ty mě? Nedomlouvali jsme něco v tom smyslu, že ty si pro mě sem přijedeš a já s tebou kamsi odjedu.,,
,,Tak mě je to jedno že jo...,, Pokrčil rameny.

Cítila jsem se divně. Takhle se Carlos tedy na internetu rozhodně nechoval. Byl milejší, hodnější, tohle byl jenom nějaký kluk: joo tak sem přijel, co má bejt...? Byl to zvláštní pocit.
,,Carlosi...,, Pokoušela jsem se ho oslovit.
,,Co? Jak mi to říkáš?,, Zeptal se udiveně.
,,No tak, jak se jmenuješ na FB! Jseš ten Carlos Darkness, ne?,,
,,Jo jasně, ale takhle mi ještě nikdo nikdy neřek.,, Podíval se dolů na špičky svých bot.
,,Aha... Já jen myslela, že je to tvoje přezdívka.,,
,,Taky že je.,,
Neměla jsem další téma ke konverzaci. Jako by mi došla slova, prostě se mi utvořil knedlík v krku. Bylo mi ještě více špatně....
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Bandita Bandita | 14. december 2011 at 21:53 | React

Virtuálně si to dávám ;-) myslím že se tu ještě někdy objevím  ....

2 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 1. may 2012 at 13:00 | React

:-) páni...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement