Virtual Reality 15. part

14. december 2011 at 20:29 | Kirma |  Virtual Reality
...Tma všude kolem mě... propadám se temnotou... nic necítím... nevidím... neslyším.. jako by mi odumřely všechny mé smysly... počkat... já možná JSEM mrtvá! Ne.. to nemůže být možné... já chci žít...!


Hlavní teď je, abych neviděla světlo.. to by byl konec. To už bych vážně věděla, že jsem mrtvá. A moc by se mi to nelíbilo...
,,Je mrtvá twl? Co s ní je?,,
Cítila jsem, jako by mě někdo chtěl zachránit od toho padání.. ale nikdo mě nepodržel, spíš se mnou ještě víc zamával a tvrdě mě položil na něco studeného a tvrdého.
,,Ježiš já nevim... Já myslim, že mrtvá neni...,,
Bála jsem se otevřít oči. Nechtěla jsem vědět, co bych viděla. Někdo se mnou pořád třásl, jako by ze mě chtěl vyklepat duši. Ale já ty oči musím otevřít! Prostě MUSÍM!!
Pomalu jsem se probouzela k životu. Kolem mě byla nějaká zvláštní tma. Ještě podivnější však bylo, že místnost byla lehounce osvětlená modravým zábleskem malé stolní lampičky na masivním dřevěném stole. Nedokázala jsem ale určit polohu stolu, byla jsem dost dezorientovaná. U mě byly 2 osoby, každá z jedné strany. Nedokázala jsem zaostřit na jejich tváře. Mohla jsem odhadovat pouze podle tónu hlasu...
,,Ne, dyť sem ti říkal, že žije. Podívej se, už se probouzí.,,
Konečně jsem se probudila až na doraz. Ale moje tělo zaplavila vlna šoku.
,,K-kde to jsem..??,, Zakoktala jsem.
,,Buď zticha, to tě nemusí zajímat.,,
Ten jedovatý tón mi někoho připomínal. Jenže jsem si nemohla vzpomenout, kdo takový hlas vlastní. Bylo mi zle a bolela mě hlava. Navíc mi rukou projela krutá, palčivá bolest. Vyděšeně jsem se na ni podívala. Moji ruku zdobily modřiny a malé ranky se zasychající krví....
,,Co se se mnou děje?? Kde to jsem??,, Zopakovala jsem otázku.
,,Carlosi, řekni jí aspoň, co tady dělá.,, Řekla nějaká dívka.
Carlos? Cože? TEN Carlos, který byl u mě doma? Kterému jsem psala přes Facebook? Rychle jsem se na něj podívala. Ano, byl to on. Měl ale dost zamyšlený a podivně zlý výraz. Klečel u mě a já si všimla, že ležím na zemi a opírám se o lokty. Asi o metr dál byla nějaká holka, kterou jsem ale vážně nepoznala. Musím to zjistit, až se otočí.
V místnosti to bylo cítit podivně zatuchlinou a motorovým olejem. Možná jsem byla v garáži... Nevěděla jsem, co bych měla udělat. Bránit se? To nemělo cenu, natož se pokusit utíkat. Zkusit se pořád ptát, co se děje? Ne, to bych je akorát vyburcovala k vzteku a bůhvíco by se mnou provedli. Narůstal ve mě smíšený pocit samoty, vzteku, strachu a bezmoci. Co mám dělat...?
,,Carlosi..?,, Zapípala jsem.
,,Co je?,, Řekl nepříjemným tónem, který naznačoval: ,,neotravuj mě.,,
,,Proč jsi mi to udělal..? Jaktože sem tady?,,
,,To tě nemusí zajímat. Seš jenom v garáži našeho kámoše.,, Řekl mi.
,,Co se mnou jako hodlá dělat..??,,
,,Jen se trošku ukážeš, jak umíš bejt dobrá.,, Ozval se znovu ten jedovatý, ženský hlas. Otočila se a já jí poznala. Byla to Christina.
,,Christine??!!,, Podivila jsem se.
,,Teeda, ty seš všímavá.,, Zasmála se takovým tím směšným smíchem, který naháněl husí kůži.
,,Co ode mě chceš??? A co tu děláš???,,
,,Tak trochu pomáhám Carlosovi a tomu kámošovi.,, Řekla lhostejně.
,,A odkud se vy dva znáte????,,
,,Moc se ptáš.,, Řekl Carlos a stiskl mi pevně paži.

Po chvíli přišel nějaký postarší chlapík. Vypadal dost nechutně, byl to ten typ, který by jste nechtěli potkat v noci na ulici.
,,To je ta holka?,, Ukázal na mě.
,,Jo. Dotáhli sme jí sem, jak si říkal.,, Řekl Carlos hlasem podřízeného.
,,Výborně, takhle sem si to přál.,, Zamnul rukama a mě přejel mráz po zádech.....
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ururu Ururu | Email | Web | 15. december 2011 at 20:02 | React

Díky, ten dess je od jiného blogu, ale brzo by ho měl nahradit nějaký design od naší grafičky Kiwi. =)

PS: Vadilo by, kdybych si ještě jednou rýpla a poznamenala, že by bylo fajn používat perex, aby návštěvníci nemuseli tak dlouho rolovat? =D
Jen taková mimo věcička, co mě napadla. :)

2 Ururu Ururu | Email | Web | 16. december 2011 at 14:52 | React

Když píšeš článek, je to taková čára vlevo, v panelu nástrojů.

Když ji vložíš do textu, článek je kratší, a aby sis ho mohla přečíst celý, klikneš na "Celý článek", jak to mám já u většiny článnků. ;)

Když pak máš na hlavní stránce hodně článků, rychleji je sroluješ až ke konci. :)

3 Ururu Ururu | Email | Web | 16. december 2011 at 16:39 | React

A proto ho používám! :D

Později si tu tvou povídku přečtu, čekej spoustu komentářů! :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement