Virtual Reality 16. part

16. december 2011 at 17:46 | Kirma |  Virtual Reality
Co se mnou hodlá dělat? Nasadila jsem výraz nevinného štěněte. Co jsem také mohla dělat. Přišel ke mě, vzal mě surově za bradu a prohlížel si můj obličej.
,,Hmm... Ujde.,, škubl mi hlavou do strany.
,,Kdo ste..???,, vykřikla jsem.
,,Ha ha ha!!! Holčička je zvědavá! Tak já ti to povim. Carlos tě omráčil a dovezl tě sem. Přijel sice vlakem, ale my sme si našli cestu k tvýmu bydlišti díky němu. Takže sme čekali, až tě on přinese v bezvědomí. Nechtěli sme, aby tě zabil, to ani nemáme v plánu. Ale máme nápad, kterej by nám vynesl slušnej balík.,, řekl. A já se vyděsila.


,,Co s tim má společnýho Christine??,, zeptala jsem se.
,,Tvoje kamarádky se domluvily s Carlosem, že tě po Facebooku sbalí a další plán už byl, nějak tě dostat sem. Koukám, že to šlo jako po másle.,,
,,Vždyť mě ale začaly nenávidět, když jsem už Carlose znala! Nedává mi to smysl.,, snažila jsem se o lhostejný tón. Ale bylo na mě poznat, že mi to moc nejde.
,,Ne, chápeš to úplně špatně. Carlos se s holkama už hodně dlouho znal, tak se na tobě domluvily.,, řekl ten slizoun.
,,Ale proč? Co jsem vám udělala??,, hájila jsem se.
,,Žiješ. Chceme prostě někoho pro naší práci. A ty se na ní perfektně hodíš.,, prohodila Christina a zadívala se na mě.

Zavřela jsem oči a vydechla jsem. Mamka byla pryč a nic o mě nevěděla. Možná mi volala, ale mobil jsem zvednout nemohla. Protože mi ho vzali. Vzali mi vše. Byla jsem bezmocná. Nemohla jsem se ani bránit, natož bojovat. Moje tělo bylo zesláblé. Utápěla jsem se v depresi z toho, co se stalo. Ze zrady, podvodu a nepochopení. Měla jsem strach z toho, co ze mě bude. Jakou práci pro mě mají? V tu chvíli mi to nedocvaklo. Byla jsem totiž tak vyděšená, že jsem nemohla ani pořádně přemýšlet... Aspoň že jsem tu mohla dýchat. Ale to také moc nešlo, páchlo to tu příšerně... Koutkem oka jsem si prohlédla garáž. Zvedl se mi žaludek.

,,Tak co uděláme teď?,, zeptal se Carlos, který si sedl ke stolu. A já si konečně uvědomila, že je přesně v prostředku garáže a já sedím vedle něj. Zvedla jsem hlavu.
,,Nevim, počkáme do zejtřka. Kočko, přines tý děvce něco k pití a jídlu, ať nám tady neumře.,, rozkázal Slizoun a Christina poslušně odkráčela kamsi do neznámé místnosti.Po chvíli přišla s kousíčkem chleba a s obyčejnou vodou v otlučeném hrnku.
,,Budeš mít jenom jeden kec, že je to málo, nebo že máš hlad a uvidíš!,, zasyčela mi výhružně do ucha. Pomalu jsem začala plakat. Obklopilo mě zoufalství. Podívala jsem se na dost špinavý tácek se čtvrtkou plátečku chleba, který byl navíc opravdu hubený. Nestačilo to ani na jedno kousnutí, natož na pořádný hlad. V hrnku bylo vody jak pro myš. Navíc byla zrezivělá.
Musím ale jíst, řekla jsem si. Anebo tu opravdu zemřu.
Vzala jsem kousek chleba do ruky a uždíbla z něj jen kousíček, aby mi vyzbylo co nejvíce. Moc mi to ale nepomohlo. 6x, 7x jsem kousla a chleba byl pryč. A můj hlad vzrostl. Byla jsem zvyklá na vydatnou stravu pokaždé, když jsem byla doma, v lednici se vždy něco našlo. Sice při začáteční závislosti na Facebooku jsem tohle omezila, ale zůstala jsem na stejném režimu konzumace.
Facebook.
Vzpomněla jsem si na svou závislost. Kdybych ho neměla, nebyla bych tady. Kdybych si nepřidala Carlose do přátel, nebyla bych tady. Kdybych nesouhlasila s tím, že přijede, nebyla bych tady.
Ale to je jen: to by bylo, kdyby...
Udělala jsem chybu. Zničila jsem si život......
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement