Virtual Reality 18. part

31. december 2011 at 12:31 | Kirma |  Virtual Reality
...Všude byly pytle, raději jsem nechtěla vědět, co v nich je. Byly černé, přesně takové, které se používají na odpadky. V kufru to odpudivě páchlo. Ani jsem nedokázala pořádně analyzovat, co ten zápach znamená. Možná nějaká olejová hniloba spojená s rybinou. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale moc jsem, kromě těch pytlů, nemohla nic zaregistrovat kvůli šeru. Ani jsem nevěděla, kam mě odvážejí, jen jsem věděla, že se mnou nemají dobré úmysly.

Zavřela jsem oči a snažila se na nic nemyslet, moc to ale nešlo, ovládl mě strach. Cesta trvala přibližně hodinu.
Poté někdo otevřel kufr. Snažila jsem se na daného člověka zaostřit, ale moc to nešlo, světlo bylo příliš ostré. Surově mě vzal za ruce a vystrčil mě z kufru. Zakopla jsem a mou tváří projela palčivá bolest. Zas mě někdo chytl za ruce a vedl mě do nějakého domu, který byl poblíž dodávky, kterou mě vezl Slizoun. Ten ale nikde nebyl, stejně tak Carlos s Christinou, ale ti mi byli ukradení. Jenom jsem chtěla vědět, co to je za dům. Nevypadal nějak vábně, ale šlo z něj narůžovělé světlo. Vyšla jsem po schodech, neodvážila jsem se říct ani slovo. Ten někdo za mnou natáhl ruku a otevřel masivní, kovové dveře. Ty se s vrznutím otevřely a mě se naskytl pohled na dlouhou našedivělou chodbu.
,,Co to má znamenat?,, zeptala jsem se se strachem.
,,Drž hubu!,, řekl ten chlap za mnou a dál mě vedl. Teď jsem prostě věděla, že nemá cenu protestovat. Poté zamířil k úplně posledním dveřím v chodbě a otevřel je. Místnost byla prázdná, bylo tu vlhko a hlavně smrad. Strčil mě dovnitř.
,,Nemusíš řvát, stejně tě nikdo neuslyší. Jídlo dostaneš až tak za 4 hodiny. Mezitím se tady můžeš zabavit sama.,, zasmál se a pomalu odcházel.
,,Kde to jsem?????????,, stihla jsem ještě zařvat.
On už mi ale neodpověděl. Svezla jsem se na zem a začala brečet. Nic jsem nemohla dělat, ani se už bránit. Vlastní blbostí jsem se sem dostala. Anebo tomu už nešlo uniknout??
Na zdi bylo malé okno. Jenže bylo moc malé na únik. Navíc v místnosti nebylo nic, na co bych si mohla stoupnout, neboť okno bylo hodně vysoko. Stěny byly mokré, odhadovala jsem, že to je nějaký speciální sklep, ale bylo by to divné... Spíše mi to přišlo jako zchátralý dům.
Přemýšlela jsem o všem, co se událo. Od začátku až do konce. V mozku jsem si probrala všechny vzpomínky, které se mi staly za celý život a uvědomila jsem si, že v tak nebezpečné situaci, kdy je člověk bezbranný, si vzpomíná na všechno a uvědomí si, že měl docela skvělý život. Že bych skončila svůj život už v 17 letech...? Přišlo mi to nemožné.
Opřela jsem si hlavu o zeď a zavřela oči. Věčný spánek by teď bylo mé jediné osvobození od toho všeho.

Jinde
,,Vážně máte v úmyslu ji zabít?,, zeptala se Christina. ,,Kde vůbec je?,,
,,Ve starém skladišti, které se už asi 20 let nepoužívá. Necháme ji tam, dokud si pro ni nepřijedou mí lidé.,,
,,Nezabíjíme náhodou nevinného člověka?,, zeptal se Carlos.
,,Chceš snad dopadnout jako ona?,,
,,Ne.,, řekl znechuceně Carlos.
,,Tak se tak blbě neptej.,,
,,Jen nevím, na co tu čekáme.,, řekla Christina a zapálila si cigaretu.
,,Na řidiče.,, zněla prostá odpověď.
Po chvíli dodávka přijela.
,,Tak už jsem ji tam odvezl šéfe.,, řekl řidič.
,,Výborně.,,

**
Uslyšela jsem cvaknutí klíčů ve dveřích. Otevřela jsem oči. U prahu stála žena a měla talířek s nějakým jídlem.
,,Tady máš jídlo.,, řekla.
,,Jo.. dík... Kdo jsi vlastně ty?,,
,,To tě nemusí zajímat. Ale pracuju pro toho, kdo tě sem pživezl.,, odpověděla.
,,Jak pracuješ? Co tím máš na mysli?,, zeptala jsem se.
,,Šlapu pro něj.,, řekla s tónem, ve kterém jsem poznala namyšlenost a pýchu.
,,Cože...?,,
,,Je možné, že to budeš dělat taky.,, řekla pobaveně. ,,Ale myslim, že s tvým vzhledem asi jen tak někoho nesvedeš.,,
Zamračila jsem se na ní. Teď jsem vážně nechtěla řešit svůj vzhled. Když jsem se na tu ženu pořádně podívala, zjistila jsem, že nevypadá moc špatně. Měla hnědé vlasy, které odrážely hodně odlesků a plnou postavu. No jasně a když jsem se podívala na sebe, tak jsem musela uznat, že je hezčí. Zavřela dveře a já se podívala na svoje jídlo. Výborně, zase chleba s vodou. Asi si na to budu muset zvykat. Vzala jsem talířek s chlebem a čichla si k němu. Voněl čerstvě a taky byl. Byla jsem za to ráda, protože nic zkaženého se mi jíst nechtělo. Voda se zdála být v pořádku. Alespoň jídlo je ucházející. Nejspíše mě chtějí pořádně posilnit, než mě vyšlou na chodník.
Nebo než mě zabijí....
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement