Virtual Reality 19. part

11. march 2012 at 10:32 | Kirma |  Virtual Reality
,,Tady je jo?,, zeptal se Carlos a vstoupil s ostatními do temné chodby.
,,Neptej se tak blbě.,, okřikl ho šéf a svérázným krokem pokračoval dál. Christina byla docela vyděšená, ale nedala to na sobě znát. Vždyť je přece silná. Jen se prostě obávala toho, že s ní jednou udělají to samé...

Jak jsem tam tak ležela, najednou někdo vrazil do dveří. Slizoun. Vyděšeně jsem se na něj podívala a on se na mě na oplátku podíval tím jeho úchylným úšklebkem.
,,Přišli sme se podívat, jak se vede naší budoucí šlapce... hmmm... -vzal mě surově za bradu a pak mi trhl s tváří- ....málo tě vykrmují. Seš vyhublá a to se mi nelíbí. Musíš bejt silná, aby si to vůbec ustála.,,
Carlos se uchechtl.
,,Zlatíčko, přines jí nějaký žrádlo. Nebo nám tady umře.,, zvolal ke dveřím na tu hnědovlasou ženu, která mi nosila jídlo. V poslední době na mě už nebyla tak nepříjemná. Nejspíš na mě dokázala poznat, co mi je a jak se cítím a zželelo se jí. Ta nenávist byla pouze předstíraná. Prostě maska. Trochu jsem se pousmála, i když jsem pořádně nevěděla proč. On to však nepoznal.
,,Podívej se na tu ubohou tvářičku. Každou chvíli se nám tady rozbulí. Maminka si pro tebe ovšem nepřijde. Je dáááleko pryč.,, Jeho posměšný tón zněl neuvěřitelně trapně. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.
Od té chvíle ze mě veškerý strach opadl.
Ta žena předstírala, že se směje, ale já jsem poznala, že se nesměje upřímně od srdce, ale prostě ze slušnosti. Pak jsem si všimla malého detailu, který mi doteď unikal: na ruce měla řezné rány a na krku blednoucí modřiny. Došlo mi, že jí někdo ubližuje a možná to nedělá jen jeden člověk. Rány byly docela čerstvé a možná se na ní takhle nevyblbnul jen jeden člověk... Zaplavila mě vlna zvědavosti. Měla jsem sto chutí se nahlas zeptat, co s ní prováděli. Musím se to dozvědět. Tedy až oni odejdou, nebo bych to mohla schytat taky.
,,Kdo jsou vlastně tihle lidi?,, zeptala se hnědovlasá žena.
,,Mí kumpáni. Prostě pro mě pracujou. A svojí práci odváděj fakt dobře. Od tý doby, co Carlos unesl tuhletu trosku, patřej do mí party. Víš, kočičko?,,
Při slově ,,kočičko,, se ta žena otřásla. Nejspíš pro něj musela také něco dělat. A nebylo to nic hezkýho.
,,No nic, my prcháme. Ty..,, ukázal na mě ,,..tebe si odvedu za několik dní.,, Pokývl hlavou Carlosovi a Christině, aby šli s ním. Poslušně za ním kráčeli, vypadalo to tak kýčovitě. Mezitím jsem našla odvahu se té ženy na něco zeptat.
,,Můžu se tě zeptat..Odkud máš ty rány?,,
Podívala se na mě. ,,Od různých lidí. Od šéfa, i od svých zákazníků. Prostě lidi se šlapkama nezacházej nikdy dobře. Na to se připrav. Jinak mě říkají Ann. Své skutečné jméno si nepamatuju. Nejspíš mě někdo pořádně praštil do hlavy, když mě sem přiváželi.,,
,,Počkej, počkej, takže tys zažila to samé, co já?,, zeptala jsem se udiveně.
,,Ne tak uboze, jako ty. Mě chytli na ulici v noci.,,
Uvědomovala jsem si, že to slovo ,,ubohý,, zdůraznila. A měla pravdu.
,,A jak říkají tobě? Nebo jsi taky zapomněla svoje jméno?,, Zeptala se mě.
,,Ne, jsem Laura. Mě naštěstí nikdo do hlavy nepraštil. Ale stejně se cítím ponížená.,,
,,Nedivím se. Jak se jmenuje ta holka?,,
,,Christina. Moje spolužačka, psychicky mě ve škole šikanovala.,, Sklopila jsem hlavu.
,,Tak ta dopadne úplně stejně. Možná ještě hůř.,, Zahleděla se někam do zdi.
,,Jakto?,,
,,Pokud pracuje pro šéfa, tak musí splňovat úplně všechno, co jí šéf řekne a potom jí dělá, nebo bude dělat věci, který ti tady říkat nebudu, protože jíš. Jedna taková jeho kumpánka spáchala nedávno sebevraždu. Už ten psychický nápor nevydržela.,,
,,A to ho nehledá policie?,, Konečně padla otázka, na kterou jsem se chtěla vždycky zeptat. Už od chvíle, co mě unesli.
,,Ne, protože se skrývá. A to tak dobře, že si dokonce změnil svou identitu. Už několikrát. Dokonce myslím, že se o něm policie ještě vůbec nedozvěděla. Protože o nás se nikdo nezajímá.,,
No, úžasné. Chlap, který násilně unáší holky, dělá z nich prostitutky a nikdo s tím nic nedělá.
,,Takový je holt život.,, Řekla.
,,Napadá mě... Co kdybysme proti němu udělaly nějakou vzpouru či něco podobného?,, svitla mi otázka.
,, To nepůjde. Dává si na to sakra pozor. Už hodně holek se o to pokoušelo a dopadly vážně špatně.,, Odpověděla mi.
,,V tom případě, když se stávají takhle ty sebevraždy... Někdo se přece o tom musí dozvědět, ne?,,
,,Jsme tak nějak odříznutý od světa a podivnou náhodou se všechny oběsily na stromě, který je nedaleko. On to dost dobře věděl, proto jejich těla zakopal.,,
,,Bože to je hrozný...,, Teď jsem se vážně vyděsila.
,,Já jdu, můžou mě hledat, kde jsem. Kdyby se dozvěděly, že se tady zdržuju s tebou, tak by si mě pořádně podaly. Za chvíli ti přinesu další jídlo.,,
,,Dobře.,,
Podívala jsem se na tác a přemýšlela, co se mnou bude....
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Alice-Phoebe Alice-Phoebe | Web | 11. march 2012 at 21:39 | React

Moc pěkný další díl :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement