Moje minulost za černou oponou zapomnění

23. april 2012 at 19:53 | Kirma |  Psychoráj
Jednu otázku však mám:
Co jen za tou oponou skrývám?
Bezmoc, vztek, vzpomínky i radost,
ale jen jediná věc mi dělá starost...
Zapomenout.

Moře zapomnění, které místo vln nesou mé vzpomínky vstříc k rozbouřené skále zapomnění, kde jako mořský příboj naráží noc co noc v mém světě zvaném Minulost. Je to jako černomodrý svět. Vše, na co si vzpomenu, je jako prožívat vše znovu. To ale nechci. To, co se stalo včera, předevčírem, před týdnem, měsícem, rokem, 7 lety.... Jako by mě to moře nutilo dále vynucovat vzpomínky z mého nitra mozku.
A je mi z toho trapně.

Jako malá jsem byla protivná, drzá, nepříjemná, náladová a nechtěla jsem jíst. Nevím, co to ve mě bylo, co to ve mě převládalo, ale všichni lidé mi byli protivní, pokud jen jednou si na mne dovolili říct jen křivé slůvko, anebo rozkazující větu, která naznačovala: ,,Přestaň!,,
Hodně lidí mě nemělo rádo, hlavně vychovatelky ve družině. Byla jsem ďábelské dítě. Nevydržela jsem na jednom místě a hrozně jsem se vztekala. Babička se za mě občas styděla. Rodiče se mnou nemohli nic dělat. A ve společnosti blízkých jsem platila za protivnou bestii.
To bylo do mých 8 let.

Pak, jako bych měla neviditelný spínač v mozku, jsem se den ode dne měnila a zlom přišel od mých 10 let. Prvním znamením bylo, že jsem začala být kamarádská. Ano, vlastnost, která začala u mě prvním krokem k poslušnosti a uvědomění si, že přece jenom nejsem vládkyně tohoto světa. Tušila jsem, že úsměvem zachráním všechno. Do mých dvanácti jsem se zbavovala svého období, kdy jsem stále platila za tu drzou bestii, ale už to nebylo tak dominantní. Nepřevládalo to u mě.

Od období 12-14 let jsem platila za trapku. To bylo podle mě nejbláznivější a nejtrapnější období mého života. Je mi fakt blbě z toho, co jsem prováděla. Proč?
V této době jsme hodně jezdili na různé výlety po Česku. Kempy nebyly vyjímkou. A tam jsem se seznamovala s různými kluky. Nejspíše jsem jim byla sympatická, ale... je tu jedno megavelké ALE.
Neměla jsem zkušenosti, jak s nimi mluvit.
Jde o to, že mě většinou musela nakopávat kamarádka. A pak mě nechala, ať si to zkusím ,,v praxi.,, Chovala jsem se vážně jako dítě. Podrobnosti o tom, jak jsem s nimi mluvila, vypisovat nebudu. Zaprvé je to trapné a zadruhé si to už nepamatuji. Protože je to za černou oponou zapomnění.

No a poté...jsem se začala zajímat o gothic subkulturu. Přesněji o módu. To teď popisuju dobu, kdy mi bylo 14-15. Tedy teprve nedávno. Jenže by se dalo říct, že jsem byla pozérka. Netušila jsem, co gothic pomalu je, jenom že se nosí černá a červená barva a o hudbě jsem nevěděla tuplem nic. Takže jsem se oblíkala v černý a červený barvě, ve třídě mi začali říkat ,,gotičko,, a spolužačky ze mě měly prču. Jak by ne. Myslela jsem si, bůhvíjak nejsem upjatá na gothic.

Teď v 16 až skoro v 17 letech jsem si teprv uvědomila, co je to život. Pořádně jsem přemýšlela o tom, kdo doopravdy jsem, kde mám svoje hranice a cíle. Ve všem mi pomohly knihy. Kdybych celý svůj proklatý život nečetla, zůstala bych taková, jako v prvním období života. Nebyla bych ta citlivá, zranitelná a přemýšlející osoba s filozofickými názory.
Až teprv v těchto letech jsem si alespoň zjistila něco pořádně od holek, které se vyznají v gothic kultuře, ať už na blozích, či osobně. Přesunula jsem se do jiné dimenze v hudbě. Začala jsem poslouchat gothic skupiny jako Sisters Of Mercy, Bauhaus a podobně.

Časy, kdy jsem zbožňovala taneční muziku a podobný chuťovky jsou pryč. Hudba, o které jsem se zmínila výše pro mě dává větší smysl, je to pro mě pořádná hudba se vším všudy, která mě nutí přemýšlet, ale i odpočívat.

To je velmi stručný popis mého dosavadního života. Klidně mě za to ukamenujte, protože se stydím za všechno, co jsem provedla. V tu chvíli si přeji, abych byla jiná dívka, než dosud a abych měla jinačí dětství, za které se nemusím svým bližním omlouvat.
Vulgární komentáře si nechte.
Kirma Lee
 

1 person judged this article.

Comments

1 Draconis Draconis | Web | 23. april 2012 at 20:07 | React

Máš moc hezký blog, emily strange jsem četla, zbožňuju johnnyho deppa a momentálně čtu stephena kinga :) enigma má dost zajímavé články.

2 Kejt Kejt | Email | Web | 23. april 2012 at 21:00 | React

Taky,taky.Věci co se hodí zapomínám okamžitě,blbosti si budu pamatovat snad na věky!:D
To víš,moje výroba,není to nic světobornýho.. ;)
Máš skvělej styl psaní!A ten článek je úžasnej!:)

3 Filia Filia | Web | 23. april 2012 at 22:12 | React

Já sem toho taky tolik zapomněla.A jak sem se chovala na základce a v prvních dvou stupních gymplu.Když mi to něco připomene,tak se cítím vždycky hrozně trapně nebo tak nějak.Teď se mi konečně ustálil styl.Dejme tomu ... miluju steel boty a roztrhaný punčochy a i když na mě polovina spolužáku zahlíží s divným xichtem .. je mi to jedno.Každej si určitě prošel několika obdobími.A hlavně musí zůstat sám sebou ;)

4 Lucy Lucy | Web | 24. april 2012 at 16:43 | React

Díky :)
Jinak pěkně napsaný článek.Nedokážu si představit až za "pár" let budou jen elektronické knížky,já taky dost ráda čtu..jinak jak tu koukám v menu-taky čtu Enigmu ;D.

5 Minu Minu | Web | 24. april 2012 at 19:03 | React

Já jsem teď v kategorii trapka. :-D Jo jako menší, jsem měla jednu oblíbenou zábávu. A tou bylo louhování bratrova nejnovějšího mobilu v čaji. Ale to už je dávno za mnou. To byla kategorie 3-5 let, zkráceně dˇáblík. A jak říkáš bez četby bych také nepřežila. ó jak to potěšení, každý den tříat v rukou novou knihu s krásnými listy potištěnými písmenky, co mi ještě ve 3 letech nedávaly smysl. :-D Ale když už opravdu dobré knížky tak bez obrázků. A jako vždy úžasný článek. 8-)

6 Minu Minu | Web | 24. april 2012 at 19:03 | React

*třímat

7 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | Email | Web | 24. april 2012 at 20:01 | React

Každý má trápne obdobia vo svojom živote... ja ich tiež mám, mne trvajú až do tých 15-16 rokov. Dovtedy som bola decko. Dneská som už len mentálne nevyvinutý človek (t.j. - môj mentálny vek sú tri roky, ako stále tvrdím). Ale to nie je chyba nikoho, dokonca ani moja, proste mám svoju bublinu, dovidenia. 8-)
Gothic subkultúra je pekná a zaujímavá a vždy ma fascinovala, ale teraz viem, že tam nepatrím, tak sa tam ani nehrniem. Oblečenie sa mi páči, hudba väčšinou niečo ako darkwave a podobné blbosti, nie nejaká gothická.... a tak.
A gotičky sú sexi!

8 Martina Martina | Web | 24. april 2012 at 20:18 | React

Nesebepoškozuju se. Řízla jsem se omylem, žiletkou, když jsem si holila nohy, tohle bych zřejmě sama od sebe neudělala, ne potom, co jsem viděla, kolik krve z toho bylo.. :D Děkuji za podporu.

9 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | Email | Web | 24. april 2012 at 21:01 | React

Ináč potom mi nemusíš odpisovať na komentáre na mojom blogu, ale kľudne na tvojom, ja si ich vždy prídem skontrolovať.

10 Terezz Terezz | Web | 25. april 2012 at 18:14 | React

Ty jo zajímavý článek :) Jinak dík ale čeština není moje parketa :D

11 Bonn Bonn | Web | 25. april 2012 at 19:49 | React

Mnoho ztrácíme ale i nacházíme a tak to má být. Z Mojí minulosti sem se poučila dost, a když udělám chybu přiznám si jí a jsem schopna jí napravit ;)

12 Michal Ernat Michal Ernat | Web | 26. april 2012 at 18:59 | React

Děkuji za komentář. Já se už nebudu opakovat tím, že Ty máš vždycky články zajímavé, rozumné a pěkné. Děkuji.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement