Náhodný osud

12. may 2012 at 19:41 | Kirma |  Příběhy
Jednorázovka, kterou jsem se rozhodla napsat pro Jannie, která byla velmi ochotná a stvořila mi tento nádherný, nový design blogu. Za odměnu sem dávám povídku dle jejího přání. Doufám, že se bude líbit.

Stála u okna svého pokoje a dívala se na tu překrásně upravenou zahradu, kterou nezdobil žádný kýč. Rostliny, keře, obrazce, to vše doplňovalo krásu jejich zámku ve Versailles.
Její obydlí ji ale připadalo spíše jako vězení.
Den co den propadala zoufalosti. Nevěděla, co má dělat. Rodiče ji chystali svatbu s nějakým velmi bohatým mužem. Jí se ale nelíbil. Byl povrchní a ošklivý. Jenže majetek byl důležitější.
Nemohla protestovat.
Svatba se konala odpoledne. Avšak bylo stále ráno. Připadalo ji, jako by ten čas vůbec neubíhal. Byla nervózní, klepaly se jí ruce, nic v nich neudržela.
,,Elizabeth?,,
,,Ano matko?,,
,,Potřebuji si s tebou promluvit...,,
,,Jestli si chceš promluvit o té svatbě, tak o té mluvit rozhodně nehodlám. Už několikrát jsem ti říkala, že to nechci.,,
,,Je to pro tvoje dobro zlatíčko. Majetek-,,
,,Mě ale nezajímá žádný majetek!,, křikla Elizabeth. ,,Mě zajímá opravdová čistá láska!,,
,,Je vidět, že ještě nic nechápeš. Ve svých 17 letech jsi nevyspělé děvče.,,
,,Tak proč mě provdáváte?,,
,,Už je to ujednané. Nejde udělat krok zpátky.,,
,,Mami...,,
,,Nebudeme o tom diskutovat. Za chvíli se připravuj.,,

A odešla. Elizabeth už nemohla protestovat, nemohla se zeptat ,,A proč tak brzo, když je teprv ráno,, nic nemohla dělat. Padla k zemi a začala plakat.

,,Připravená?,,
,,Ne.,,
,,Elizabeth!,,

Matka s dcerou se pomalu sunuly k oltáři, kde stál Elizabethin budoucí manžel. Na jeho tváři se zračil výraz překvapení a malého opovržení. Nebylo to takk výrazně znát, ale Elisabeth to poznala hned. Po chvilce se nikomu nemohla podívat do tváře.

,,Sešli-,,
Najednou se rozlétly dveře a dovnitř vlétl strážný.
,,Pomoc! Nějaký muž leží před zámkem zraněný!,,
Všichni se zvedli se židlí a okamžitě ubíhali k danému místu. Elizabeth využila příležitosti, nemohla si to nechat ujít. Málokdy se na zámku něco dělo.
Všichni se kolem něj seběhli. Silně krvácel z ramene. Vypadalo to na ránu po meči, jenže nikde nebyla známka po boji. Jeho kůň nikde nebyl a služebnictvo by si boje logicky všimlo. Jak se tam daný muž dostal-jediná možnost byla, že se k zámku prostě dobelhal.
,,Voodu....,, řekl ztěžka muž.
,,Hned ji přinesu..,, řekla jedna ze služek a odběhla.
Elizabeth se na muže pořádně zadívala...byl krásný.
,,Jak se jmenujete?,, zeptala se, i když věděla, že na to teď není vhodná doba.
,,Chris...Christian..,, řekl ztěžka.
Elizabeth matce navrhla, aby ho odvedli do zámku, aby ho mohli lépe ošetřit. Matka nejdřív protestovala, nakonec souhlasila. Co jiného jim zbývalo. Nevěděli, odkud cizinec pochází.

Elizabeth za ním chodila den co den. S Christianem si neskutečně rozuměla a měla pocit, že k němu cítila podivnou náklonnost. Nikdo ji tak nerozuměl, jako právě on. Mohla se mu svěřit se vším. Stejně tak i on. Dozvěděla se o něm, že je velmi chudý, nemá rodinu ani přátele. Všichni ho opustili, anebo zemřeli v nějakém boji. Byla to těžká doba pro něj. Elizabeth s ním soucítila.
,,Vnesla jste mi světlo do života, Elizabeth.,, řekl Christian s jiskrou v očích.
Nevěděla, co na to říct. Hrklo v ní. Tohle jí ještě nikdo neřekl, natož nějaký muž.
,,Já...já nevím, co na to mám říct...,,
,,Nemusíte mi nic říkat. Stejně nejspíš budu muset co nejdříve odsud. Nemůžu pobývat v tak krásném zámku.,,
,,Tady se o vás dobře postarají, je možné, že vám najdou i místo, kde můžete přebývat.,, alespoň si to myslela. Chtěla ho uklidnit.
,,Nechci žádné milodary.,, řekl odměřeně.
,,To nejsou milodary. Chceme vám pomoct.,,
Po chvíli do pokoje přišla matka Elizabeth a vyhnala ji pryč z pokoje. ,,Neruš nám nemocného,, řekla, když Elizabeth překročila práh.

O 2 dny později
Christian se pomalu uzdravoval, byl schopen se sám o sebe postarat. Smiřoval se s tím, že Elizabeth už nikdy neuvidí. Protože se musel chtě nechtě vydat do světa. Do pokoje vstoupila služka s čajem.
,,Prosím,, řekla a podávala mu hrnek.
,,Děkuji.,,
,,Musím vás něco oznámit.,, řekla služka a v její tváři se zračil strach a starost.
,,Copak se stalo?,, bál se, že je něco Elizabeth.
,,Vypukla Černá smrt.Pomalu to přichází i do Francie. Králův bratr mu posílal dopis. Jeho manželka včera zemřela a on to nejspíše chytil také.,,
,,Bože..,, Christian sklopil hlavu a nevěděl, co si o tom má myslet. Mor byl v poslední době ve Francii často.
,,Chci vidět Elizabeth.,, nakázal služce a ona rychle odešla. Začal být nervózní. Takhle nemohl odejít. Hojila se mu rána, onemocněl by rychle.

,,Ano Christiane?,,
Pokynul služce, že může odejít. Zavřela dveře a on se naklonil k Elizabeth, která si mezitím sedla na okraj postele.
,,Slibte mi...že na mě nikdy nezapomenete. Že budete vždy na mě myslet.,, vzal její ruce do svých ,,protože...k vám něco cítím. Něco, co jsem nikdy nepoznal. A nedokážu to pojmenovat.,,
,,Slibuji.,, řekla Elizabeth.
Políbil ji, i když věděl, že by neměl. Přece si nemůže dovolit takto jednat s vysoce postavenou ženou. Jenže v tom polibku bylo něco upřímného. Ty city...
,,Miluji vás,, dal ji ruku na tvář. Jenže co ona nemohla říct bylo, že se musela stále provdat za toho škaredého, bohatého muže. Problém byl, že k němu necítila to samé jako k muži, který ji vyznal lásku teď a tady. Navíc...byla do něj zamilovaná také.
,,Budu vám posílat dopisy. Co nejvíce to půjde.,, řekl.
,,Dám vám nějaké peníze... Abyste-,,
,,To není potřeba. Papíry a inkoust ještě mám.,, usmál se.
Znovu se políbili a objali se. ,,Neopouštěj mě,, zašeptala Elizabeth.
On nechtěl. Ale bohužel musel...

O 2 měsíce později
Procházela se v zahradě. Po moru už nebylo ani stopy, alespoň to nebylo hlášeno. Dopis od Chrise ji nepřišel už 4 týdny. Měla strach, obávala se toho nejhoršího. Vždy jí psal pravidelně.
,,Elizabeth!,,
Otočila se. Za ní běžela služebná s dopisem. Elizabeth zadoufala, že je od Chrise.
,,Je tu dopis od pečovatelky Christiana.,,
To nebylo dobré. Elizabeth roztřesenými prsty otevřela dopis.

Drahá Elizabeth,
s lítostí v srdci Vám oznamuji, že Christian před týdnem zemřel. Byl velmi nemocný, nedalo se s tím nic dělat. Opravdu je nám to líto a soucítíme s Vaším smutkem. Christiánova poslední slova byla: Vyřiďte ji, že ji miluji.

Isabela Carterová

Elizabeth se zhroutil svět. Milovala ho, ale už bylo pozdě. Vzkaz byl napsán v rychlosti a zmáčený slzami.
Utíkala domů a sbalila si věci. Chtěla se dostat na místo, kde Christian zemřel.

O 2 roky později
,,Mamíí!,,
Maličký Robert přiběhl k mamince a pevně ji obejmul za pas.
,,Elizabeth, lásko...,,
Cítila se šťastná. Měla manžela a dítě, žila šťastně a nic ji nechybělo. Ale stále nemohla zapomenout na Chrise, v jehož místě, kde od jejich setkání bydlel, ale i zemřel, ona pobývala. Chtěla se obklopit jeho vzpomínkami.
Navždy.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Naufy Naufy | Web | 12. may 2012 at 20:26 | React

krásné, ale smutné...

2 Zou Zou | Web | 12. may 2012 at 21:20 | React

Nádherný příběh. Tady je někdo úžasná spisovatelka :)
Trochu smutné, ale vážně nádherné, úplně mě to pohltilo.
PS: Děkuji, i ty máš nádherný nový design :)

3 Martin Martin | Web | 13. may 2012 at 8:16 | React

Píšeš poutavě.... je to smutnějšího rázu, ale líbilo se mi to :)

4 Minu Minu | Web | 13. may 2012 at 9:30 | React

Jak říká Naufy krásné a smutné. Myslím, že tohle pěkný námět aty sis ním vyhrála a dovedla ho k dokonalosti. I když se říká že vše dokonalé může být ještě dokonalejší, ale já si myslím že tady to neplatí. :-D

5 Xeex Xeex | Web | 13. may 2012 at 12:16 | React

Nádherný příběh. Píšeš krásně.. :)

6 Lucy Lucy | Web | 13. may 2012 at 13:20 | React

dobre sa to číta :)
vyzerá to tak, že tí najlepší nikdy nie sú originálni, za chvíľu scene obludy ovládnu svet :D

7 Aelis Aelis | Web | 13. may 2012 at 13:40 | React

Oba designy jsou si hodně podobné, takže to máš jedno. :D
Ano, ano Šklíba jen nejlepší! :D

8 Stefan6 Stefan6 | Web | 13. may 2012 at 17:41 | React

Děkuju za komentář, u těch dvojčat to mě vlastně nenapadlo, to nevím :-)

9 Nutty Lollipop Nutty Lollipop | Web | 13. may 2012 at 18:13 | React

jůůů... Moc děkuji =^^=
no moc jsem se tím nepiplala prostě jsem vzala savo a štětcem jsem na triko začala kreslit a nakonec jsem to pocákala, aby to budilo dojem kapek krve xĐ a pak jsem to oranžové nabarvila na červeno,... xĐ

10 Dahlia Dahlia | Web | 13. may 2012 at 19:37 | React

Si to klidně založ, říkám, že na to nemá nikdo patent a je to zajímavej projekt, taky bych to u tebe četla. :-)

11 Jannie Jannie | Web | 16. may 2012 at 18:04 | React

Krásná, ale smutná povídka, moc se mi líbila i když byla celkem stručná. Až na pár překlepů to bylo skvělé a přesně dle mého gusta. Děkuji ti :))

12 Zoocy(Shaxe) Zoocy(Shaxe) | Web | 18. august 2012 at 12:42 | React

Na moje gusto to bolo dosť rýchle a jednoduché a stručné.
Ako hovorí sa, že v jednoduchosti je krása, ale nevadilo by mi keby si tam dala pár opisov alebo nám viac priblížila zmýšľanie postáv.
Máš tam veľa skokov vpred a.... Trochu to trhá dej, neviem....
Ale inak sa to celkom dá. Menšia tragédia, ale .... Dá sa.
Hej ja som si myslela, že to dieťa- Róbert, že to bude Chrisove babo a jej manžel Chris.
Že on napísal, že zomrel, ale urobil to len preto, aby na neho zabudla. Veď nemohli byť spolu aj tak nie?
No a ona išla za ním a našla ho živého a  hurá máme Happy end.
Ale ty asi také nepíšeš, čo som si stihla všimnúť :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement